/Rozhovor/ V letošním roce se dorostenec Martin Večerka posunul do nejužší české mládežnické špičky. Jeho výkony na singlkánoi i na deblu jej vystřelily až do reprezentačního družstva na závody Olympijských nadějí, čímž navázal na svého zdejšího předchůdce Josefa Havlíka. Nejen kolem jeho pocitů a postřehů z uplynulé sezóny se točil následující rozhovor.
Martine, co a kdy tě přivedlo do loděnice a proč sis vybral kánoi?
Dřív jsem hrál fotbal a je to asi 6 let zpátky, co se mě táta zeptal, jestli nechci chodit do loděnice. Nakonec mě to chytlo a už jsem zůstal. Napřed jsem jezdil na kajaku, ale ve volnu jsem si vyzkoušel i kánoi a zalíbilo se mi na ní. Poslední rok v benjamíncích už jsem závodil právě na kánoi.
Jak bys zhodnotil skončenou sezónu?
Byla náročná, ale povedla se parádně! Nečekal jsem, že se mi podaří dostat na Olympijské naděje, i když to byl před sezónou můj cíl. Dařilo se mi i doma, hlavně na mistrovství republiky.
Loni jsi také zajížděl dobré výsledky, ale letos ses ještě zlepšil. Čemu to přisuzuješ?
Těch věcí je víc. S Inkou (Ševčíkovou), Gábinou (Hermély), Kačou (Solařová) a občas Jirkou (Přikrylem) jsme nově vytvořili tréninkovou skupinu, které se ujal Libor (Šulák) a fakt se nám dost věnoval, i na ranních fázích, začali jsme poctivě makat, zvýšily se i tréninkové dávky a nikdo na to nekašlal. Taky jsem povyrostl a zesílil.
Co pro tebe bylo vrcholem celého roku?
Určitě Olympijské naděje, hlavně finále na dvoustovku. Skončil jsem nejlíp z Čechů, škoda jen, že to nevyšlo na medaili, ale oba Němci i Maďar jeli o něco rychleji. Na 500 metrů se mi už tak nedařilo, ale do finále jsem postoupil. Jinak ty závody byly fantasticky zorganizované s využitím moderních technologií, všechno na profesionální úrovni, ještě lepší než v Račicích.
Jak těžké bylo probojovat se do reprezentace?
Byla to spousta dřiny. Věděl jsem, že musím hodně makat, ale zároveň jsem se tím nechtěl nechat svazovat. Před Szegedem mi pak pomohla i podpora děcek od nás loděnice. Jeli se mnou třeba na Vranov trénovat rychlost, i když už se blížil český pohár na dlouhých tratích a měli se soustředit na vytrvalost.
Co ti účinkování na mezinárodní scéně přineslo?
Obrovské zkušenosti. Vím, že musím ještě víc přidat, abych příště dosáhl na medaili, ale taky vím, že se dá závodit i třeba s Němci, kteří byli proti mně obrovští. Ale v Szegedu vládla přátelská atmosféra, se soupeři se dalo normálně pokecat. Tím, že jsem si vyzkoušel takové velké závody, se ještě zvýšila moje motivace do dalšího tréninku.
Jak se s odstupem těch několika týdnů díváš na výsledky ze Szegedu, což bylo vlastně ve tvé věkové kategorii neoficiální mistrovství světa?
Po rozjížďkách jsem si říkal, že bych do finále mohl postoupit, což se mi povedlo. Na 200 metrů mě pak mrzelo, že to nevyšlo na medaili, přece jen jsem byl blízko. Ale teď jsem za tu účast a šanci poměřit se s nejlepšími i za to umístění rád, hlavně za finále na obou tratích.
Na Mistrovství ČR se ti podařilo s Matyášem Bokočem zvítězit na deblkánoi. Kdy jste se vůbec dali dohromady? Bude vaše spolupráce pokračovat i příští rok?
S Matyášem jsme spolu poprvé zaklekli do lodě v dubnu na mistrovství republiky na dlouhých tratích. Scházeli jsme se jen na závodech a jinak jsme se vůbec nesjížděli, o to sladší byla ta dvě zlata z mistrovství republiky, i když nás samotné to taky překvapilo. Chceme spolu závodit i další sezónu a vypadá to, že spolu na jaře i potrénujeme na Obozu na Slapech na soustředění Sportovního centra mládeže.
Teď jsi nakousl další otázku. Krom reprezentačního družstva jsi prošel i do výběru Sportovního centra mládeže. Co očekáváš od zařazení mezi nejlepší vrstevníky? A jak bude příprava v SCM vypadat?
Podle výsledků za celý rok jsem doufal, že se do SCM dostanu. Čekají nás dvě soustředění na Obozu, první před Mistrovstvím ČR na dlouhých tratích a druhé před prvním závodem českého poháru. Je to šance dál se zlepšovat. Dostanu taky příspěvek na materiální vybavení, což se bude hodit.
Jaké máš teď tréninkové plány? Chystáš se na jaře někam za teplem?
Zkraje listopadu mě čekají testy v SCM, takže pokračuju v tréninku. Pak přijde nějaké volno a po něm zimní příprava. S reprezentací pojedu v prosinci do Itálie na běžky, ale do tepla se nechystám.
Jak zvládáš skloubit školu a náročnou přípravu?
Ve škole to zatím jde. Nastoupil jsem teď do prváku na Střední průmyslové škole v Přerově. Individuální studijní plán zatím nemám, ale přemýšlím o něm.
Nakonec ještě pro odlehčení – na jaké jezdíš lodi a s jakým pádlem?
Černožlutý Plastex Fighter 1000 Rio, pádlo Brača – sport.
Díky za odpovědi, ať se ti vydaří zimní příprava a příští rok navážeš na dosavadní úspěchy!
Taky dík za přání. Já bych chtěl ještě závěrem poděkovat všem, co mě celou sezónu podporovali a přáli mi, ať už to jsou rodiče, kamarádi z loděnice či spolužáci, a Liborovi, který mě trénoval a pomohl mi tam, kde teď jsem. Moc si té podpory vážím!
Martin Večerka (* 2001)
Rychlostní kanoista, letos prvním rokem dorostenec. Syn Karla Večerky, dříve rovněž vynikajícího kanoisty, v současnosti trenéra a háčka dračí lodě v úspěšném týmu Moravian Dragons.
V pomalu končícím roce pod vedením trenéra Libora Šuláka, stále aktivního výborného závodníka, vystoupal do úplné mládežnické špičky.
V červenci 2016 na MČR na krátkých tratích získal 3 tituly (C2 500 a 1000 metrů, C4 1000 metrů) a bronz na singlu na 500 metrů, což jej vyneslo do národního družstva. V září na regatě Olympijských nadějí v Szegedu ve své věkové kategorii reprezentoval ČR v jednotlivcích na tratích 200 a 500 metrů a na obou se probojoval do finále. Na kratší vzdálenost mu dokonce o kousek unikla medaile a skončil čtvrtý.
Spolu s dalšími přerovskými nadějemi (kajakáři Janem Macháčkem a Zdeňkem Machem, kajakářkami Inkou Ševčíkovou a Gabrielou Hermély a kanoistkou Nikol Peterkovou) byl pro příští rok také zařazen do výběru Sportovního centra mládeže.